Proč je struktura vaší vody stejně důležitá jako její čistota
Molekuly vody se uspořádávají ve shlucích – dynamických strukturách, které se neustále znovu tvoří. Přírodní pramenitá voda má obzvláště uspořádané struktury. Toto uspořádání pomáhá vašim akvaporinům (kanály pro transport vody v buňkách) efektivněji vstřebávat vodu.
- Aquaporiny (Nobelova cena 2003 pro Petera Agre) jsou specializované vodní kanály v buněčné membráně
- Hexagonální vodní shluky se tvoří přirozeně v pramenech a v buněčné vodě
- IIREC měření ukazují: MAUNAWAI voda má charakteristickou vitální frekvenci 22,5 Hz
- Cope (1969) prokázal, že buněčná voda se nachází v uspořádaném stavu – na rozdíl od vody z vodovodu
- Přirozená gravitace a minerály určují strukturu vody – přesně to napodobuje MAUNAWAI
Proč na struktuře vaší vody záleží
Voda není jako voda. To zní překvapivě, protože z chemického hlediska je voda vždy H₂O – dva atomy vodíku, jeden atom kyslíku. Ale způsob, jakým se jednotlivé molekuly vody sdružují, dělá značný rozdíl. Stejně jako se uhlík může vyskytnout jako diamant nebo grafit, má voda také různé strukturální stavy.Jak se molekuly vody organizují
Molekuly vody nejsou izolované – spojují se prostřednictvím takzvaných vodíkových vazeb do větších skupin, které se nazývají shluky. Tato spojení nejsou pevná jako u krystalu, ale dynamická: vznikají a rozpouštějí se v průběhu zlomků sekund. Přesto se přitom tvoří opakující se vzory a struktury.
V přírodní pramenité vodě, která se při své cestě skrz vrstvy hornin filtruje a mineralizuje, se tvoří zvláště uspořádané struktury. Interakce s minerály a pohyb přes kameny a úzkými štěrbinami formují tvorbu shluků vody. Vědci rozlišují různé formy – zvláště známé jsou hexagonální struktury, tedy šestiúhelníková uspořádání molekul vody, která se pozorují v přírodních pramenech a v blízkosti biologických buněčných membrán.
Klíč k buňce: Akvaporiny
Jak se voda dostane do vašich buněk, patří mezi nejfascinujícější objevy moderní biologie. V roce 2003 získal americký lékař a molekulární biolog Peter Agre Nobelovu cenu za chemii – za objev akvaporinů. Tyto malé proteinové kanály v buněčné membráně fungují jako vysoce specializované propusti: nechají projít vodu, ale zadržují jiné látky – dokonce i protony.
Agre objevil akvaporiny v roce 1992 spíše náhodou, když pracoval na proteinech červených krvinek na Johnově Hopkinsově univerzitě. Dnes víme, že akvaporiny se vyskytují téměř v každé tkáni a hrají ústřední roli: jsou zodpovědné za tvorbu mozkomíšního moku, slzné tekutiny, potu, slin a koncentrování moči v ledvinách. Jen v ledvinách se prostřednictvím akvaporinů každý den vrací převážná část z přibližně 170 litrů primární moči.
Transport přes akvaporiny je směrovaný proces: molekuly vody se řadí jednotlivě a procházejí kanálem v určité orientaci – vedeny elektrickým polem proteinu. Struktura a vlastnosti molekul vody při tom hrají důležitou roli.
Proč je struktura vody důležitá pro vaše buňky
Již v roce 1969 prokázal výzkumný pracovník F. W. Cope, že voda v živých organismech se vyskytuje převážně v uspořádaném stavu – na rozdíl od vody ve sklenici. Od té doby řada studií zkoumala význam struktury vody v biologických systémech.
Představte si své buňky jako malé továrny. Akvaporiny jsou vchodové dveře. Aby výroba probíhala hladce, musí být správný materiál dodáván ve správné formě. Voda, jejíž struktura se podobá tělu vlastní buněčné vodě, může být akvaporiny přepravována efektivněji. To je základní myšlenka stojící za konceptem „živé vody".
Jak důležité jsou správně fungující akvaporiny, ukazují také lékařské poznatky: účinnost přenosu vody skrz akvaporiny je rozhodující pro regulaci vody v těle. Dehydratace různého druhu – a také citlivost vůči horku – spolu přímo souvisejí s funkcí těchto vodních kanálů. Během evropských vln veder bylo mnoho mrtvých následkem problémů s udržením rovnováhy tekutin, ve které akvaporiny hrají rozhodující roli.
Transparentnost: Co je zajištěno a co není
Výzkum kolem takzvané „strukturované vody" je aktivní oblastí. Existence akvaporinů a jejich funkce jsou etablovaná věda – za to byla udělena Nobelova cena. Otázka, jak struktura vody ovlivňuje přenos prostřednictvím akvaporinů, je stále zkoumána. My v MAUNAWAI se orientujeme na to, co je měřitelné a pochopitelné – a jsme upřímní o tom, kde věda ještě hledá odpovědi.
Co má společného s MAUNAWAI?
Nezávislé zkoumání institutu IIREC prokázalo, že voda MAUNAWAI po filtraci vykazuje charakteristické rezonanční signály – včetně výrazné vitální frekvence při 22,5 Hz, která je spojována s obnovením buněk a funkcí buněčné membrány. Voda získá prostřednictvím MAUNAWAI filtračního procesu vlastnosti, které se podobají přirozené buněčné vodě.
Technologie Pi napodobuje přirozený regenerační proces, kterým voda v přírodě prochází: filtrace různými vrstvami hornin, kontakt s minerály, pohyb a víření. Výsledkem je voda, která není pouze chemicky očištěna, ale její struktura je upravena.
Zjednodušeně řečeno: náš proces filtrace vrací vodě její přirozený řád – jako by tomu bylo v horském prameni. Ne přídavnými látkami, ale procesem, který napodobuje přírodu.
Co to znamená pro váš každodenní život?
Když pijete vodu z vodovodního kohoutku, má za sebou dlouhou cestu: úpravu v úpravně vody, tlak skrz kilometry dlouhých potrubí, dlouhé stání v domovních potrubích. Tyto procesy mohou změnit přirozenou strukturu vody. Voda je poté chemicky bezchybná – ale ztratila svou přirozenou dynamiku.
MAUNAWAI vstupuje na konci této cesty a dává vodě prostřednictvím procesu Pi filtrace příležitost regenerovat se – podobně jako by se to dělo v přírodě, kdyby prosákla vrstvami hornin, tekla přes balvany a v prameni se dostala na povrch.
Živá voda v běžném životě
Mnoho našich zákaznic a zákazníků hlásí, že voda MAUNAWAI působí a chutná jinak než běžná voda z kohoutku – měkčí, čerstvější, „živější". To jsou samozřejmě subjektivní dojmy. Ale shodují se s ideou, že voda je více než její chemický vzorec. Zkuste si to sami. Poznáte rozdíl.
Jak náš proces filtrace krok za krokem napodobuje přirozenou cestu vody od mraku k prameni, se dozvíte v sekci Naše technologie - "Napodobené přírodě".
Napsal(a) Daniel Knoch