Mikroplasty se vyskytují ve vodě z vodovodu i v balené vodě.

Co je mikroplastik a jak malý skutečně je

Mikroplastik označuje syntetické plastové částice o velikosti od jednoho mikrometru do pěti milimetrů. Jeden mikrometr je tisícina milimetru. Větší část z nich není viditelná pouhým okem.

Ještě menší jsou částice nanoplastiku: pod jedním mikrometrem, menší než lidská buňka. Tyto částice mohou pronikat skrz buněčné membrány a šířit se v těle. To je právě to, co je z vědeckého hlediska zvlášť zajímavé a znepokojující.

Zdroje jsou rozmanité. Mikroplastik vzniká, když se větší plastové výrobky v přírodě rozpadají: obaly, lahve, fólie. Je však také záměrně vyráběn, například jako mikrogranule v peelingech a zubních pastách. Největší zdroje vstupu jsou však méně zjevné: syntetické textilie uvolňují při každém praní stovky vláken. Opotřebení pneumatik na silnicích vytváří částice, které se deštěm dostávají do vodních toků. A kosmetické produkty obsahují plasty, které se dostávají kanalizací.

Jak se mikroplastik dostává do pitné vody

Cesta vede přes odpadní vody. Čistírny odpadních vod ve Švýcarsku a Německu pracují s vícestupňovými postupy a odstraňují podle zařízení 95 až více než 99 % částic mikroplastiku. To zní hodně, ale vzhledem k obrovskému množství vody, které se denně čistí, se částice přesto dostanou do řek a odtud do podzemní vody.

V Ženevě studie zkoumala zatížení pitné vody mikroplastikem: V surové vodě bylo měřeno 25 až 55 částic na kubický metr. Po úpravě s filtrací pískem a aktivním uhlím to bylo nula až čtyři částice. Úprava tedy funguje, ale zatížení na nulu nesníží.

Číslo, které překvapí mnohé: voda v lahvích obsahuje v průměru výrazně více mikroplastiku než voda z kohoutku. Studie Ohijské státní univerzity ukázala, že plněná voda obsahovala přibližně 10 částic na litr, voda z kohoutku naproti tomu přibližně 4,5 částice. Další průzkumy vycházejí z ještě větších rozdílů. Důvod: Při plnění, skladování a přepravě plastových lahví se částice uvolňují z materiálu lahve. Ten, kdo pije vodu z kohoutku místo vody v lahvích, obvykle přijímá méně mikroplastiku.

Co mikroplastik dělá v těle

Mikroplastik byl mezitím prokázán v lidské krvi, v játrech, v ledvinách, v placentě a dokonce i ve slinách. Částice se dostávají do těla potravinami a pitnou vodou a šíří se krevním oběhem.

Zdravotní účinky jsou intenzivně zkoumány. Co je dosud známo: mikroplastik může vyvolat záněty v trávicím traktu. Zvlášť problematické jsou chemické přísady obsažené v mnoha plastech. Změkčovadla jako ftaláty a bisfenol A (BPA) nejsou pevně vázána na plast a mohou se v těle uvolnit. Podezírá se, že narušují hormonální systém a způsobují oxidační stres.

Kromě toho studie naznačují možné souvislosti s poruchami metabolismu, poruchami imunitního systému a zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Pro spolehlivá prohlášení o konkrétních dlouhodobých následcích u lidí zatím chybí datová základna. Světová zdravotnická organizace (WHO) v současné době hodnotí riziko mikroplastiku v pitné vodě jako nízké, ale zdůrazňuje potřebu dalšího výzkumu.

Co je jasné: Mikroplastik nepatří do lidského těla. A zatížení lze snížit.

Proč dosud neexistují limitní hodnoty

Na rozdíl od těžkých kovů nebo PFAS neexistují pro mikroplastik v pitné vodě žádné závazné limitní hodnoty. Ani v EU, ani ve Švýcarsku. Důvod: Dosud chybí standardizovaná metoda měření. Jak lze regulovat to, co se nemůže jednotně měřit?

EU přijala v květnu 2024 harmonizovanou metodiku měření, která zachycuje částice mezi 20 a 5 000 mikrometry. Osm zemí EU zahájilo v roce 2025 standardizovaný odběr vzorků na zkušebních místech. Do roku 2029 by mělo být k dispozici úplné posouzení rizik, na základě kterého pak budou stanoveny limitní hodnoty.

Švýcarsko v prosinci 2025 aktualizovalo Nařízení o snížení rizik chemických látek a zavedlo nová omezení záměrně přidávaného mikroplastiku v produktech. To se týká například kosmetiky a čisticích prostředků. Limitní hodnoty pro mikroplastik v pitné vodě zde však zatím také neexistují.

Kritickým bodem je: Metodika měření EU zachycuje pouze částice od 20 mikrometrů. Výzkum však ukazuje, že většina zatížení pitné vody mikroplastikem pochází z menších částic. Regulace je tedy krokem, ale ne úplným.

Které filtry odstraňují mikroplastik

Vaření pomáhá pouze částečně. Studie z roku 2024 ukázala, že pětiminutovým vařením vody bohaté na minerály lze odstranit až 90 % částic mikroplastiku, protože se částice vážou na minerální usazeniny a usazují se. To však nefunguje s měkkou vodou chudou na minerály a nejmenší nanoplastické částice nejsou zachyceny. Filtrace je spolehlivější cesta.

Keramické filtry mají velikost pórů v rozmezí 0,2 mikrometru. Tímto způsobem mohou mechanicky zadržet větší část částic mikroplastiku. V kombinaci s aktivním uhlím, které váže rozpuštěné škodliviny adsorpcí, se vytváří široké filtrační spektrum. Účinnost závisí na jemnosti keramiky a kvalitě aktivního uhlí.

Blokové filtry s aktivním uhlím samy o sobě také nabízejí určitou ochranu, zejména proti větším částicím. Proti nejmenším fragmentům mikroplastiku pod pět mikrometrů jsou však méně účinné.

Reverzní osmóza dosahuje nejvyšší míry odstranění: více než 99,9 %, také u nanoplastiku. Póry membrány jsou přibližně 10 000krát menší než nejmenší částice mikroplastiku. Systém vyžaduje elektřinu, produkuje odpadní vodu a odstraňuje také minerály. Kromě toho novější výzkumy ukazují, že stárnoucí RO membrány mohou samy uvolňovat fragmenty mikroplastiku, pokud nejsou včas vyměněny. Pravidelná údržba je tedy i zde klíčová.

Náš přístup v MAUNAWAI

Naše filtrační systémy kombinují minerální keramiku a vysoce výkonné aktivní uhlí v procesu vícestupňové filtrace. Keramické vrstvy mechanicky zadržují částice, aktivní uhlí váže rozpuštěné škodliviny. Pomalou gravitační filtrací zůstane voda dlouho v kontaktu s filtračními médii, což zlepšuje adsorpci.

U mikroplastiku filtrační konvice Kini redukuje zatížení přibližně o 70 %, s dodatečnou mikrohoubičkou přibližně o 85 %. To je podstatně více, než dosahují běžné filtry s iontovou výměnou, které mikroplastik konstrukčně téměř nezadržují. U těžkých kovů a PFAS naše systémy dosahují dokonce hodnot přesahujících 99 %. Všechny hodnoty komunikujeme otevřeně, protože vám transparence prospívá více než prohlášení zkreslené obchodními zájmy.

Současně je třeba mít na paměti: největší přísun mikroplastiku při pití nepochází z pitné vody samotné, ale z plastových lahví. Kdo přejde z vody v lahvích na filtrovanou vodu z kohoutku, snižuje svůj příjem mikroplastiku právě tímto přechodem značně.

Naše PI-Technologie pracuje s 21 přírodními minerálními keramikami. Škodliviny jako těžké kovy, PFAS a zbytky léků jsou odstraňovány na více než 99 %, minerály zůstávají zachovány. Bez elektřiny, bez chemie, bez odpadní vody. Úplné výsledky testů najdete v sekci Věda a studie.

Co nyní můžete udělat

Snižte používání plastů, kde je to možné. Pijte vodu z kohoutku místo vody z lahví. Používejte lahve na pití ze skla nebo nerezové oceli. U kosmetiky a čisticích prostředků dbejte na produkty bez mikroplastů.

A pokud chcete dodatečně filtrovat vodu z kohoutku: Vyberte systém, jehož filtrační výkonnost je doložena pro konkrétní znečišťující látky. Ne každý filtr odstraňuje všechno stejně dobře. Informujte se, porovnávejte a vyžadujte výsledky testů.

Rádi vám poradíme. Kontaktujte nás nebo objevte všechny systémy MAUNAWAI v přehledu.